Vítejte, drazí návštěvníci!

 Z postele jsem se zvedla, když jsem usoudila, že musí být ráno. Došla jsem do kuchyně, abych dostala něco k jídlu. Dostala jsem něco, čemu kuchařka říkala jídlo pro služebnou. Vypadalo to, no, odporně, smrdělo to připáleninou a zkaženým masem. Kdyby to, co tam plavalo, nebylo vejce, tak bych přísahala, že to na mě mrklo. Díky pudu sebezáchovy, jsem nechala hnus hnusem a vyzvedla jídlo pro Jezdce. Ani jsem se nemusela ptát, kde je Murtaghův pokoj, protože jsem ho našla po čichu, no jo, být napůl vlkem se celkem vyplácí. Neklepala jsem, bylo mi jedno, jestli ho to naštve nebo ne, protože jsem měla plán. Akorát, kdy ho uskutečním? Vešla jsem do pokoje. Nevím, jak se mi to podařilo, ale tahle místnost vypadala úplně stejně jako v mém snu. V posteli byl ´vážený dračí jezdec`. Tvářil se velmi roztomile. Musela jsem se zasmát, drsný dračí jezdec se válí na posteli a vypadá jako andělíček. Horní polovinu těla měl odkrytou. Také byla stejná, až na velkou jizvu na jeho zádech. Došla jsem ke stolu a položila tác s jedlým jídlem. Dále jsem pokračovala k Murtaghovi. Jemně se ho snažím vzbudit, nic. Popadla jsem ho za ramena a třásla s ním. Konečně se objevil pohyb, bohužel pro mne ne moc hezký. Jeho ruka se přemístila z polštáře na moje poprsí. Tak tohle ti neodpustím, milánku. Pěkně si užij příjemné probuzení. Vší silou ve svém jemném hlase jsem řvala, hlavně nadávky. Takhle bych nechtěla být probuzena, nikdy. Murtagh se leknul a spadl z postele na zem. Zavřela jsem pusu. Šklebila jsem se smíchem i radostí z toho, jak milé bylo jeho probuzení. Chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Pak jsme se začali hádat. Když mi řekl, že ON je ten nadřazený (což samozřejmě není, protože já jsem vůdkyně smečky), ozvalo se mocné PLESK! a jemu se na tváři objevil otisk mé ruky. Otočila jsem se a odešla. Už vím kdy, teď! Šla jsem do svého pokoje, rychle si zbalila věci a zase vyšla z pokojíčku. Věděla jsem, kam teď. Po čichu jsem došla k chráněnému sálu. Před dveřmi stáli 2 mohutní muži. Nádech, výdech a AKCE! Vyšla jsem zpoza rohu a naschvál jsem zakopla. Oba muži, jako pejsci přiběhli a pomáhali mi na nohy. Vzájemně se na sebe šklebili, ale já jim moc nevěnovala pozornost. Vytrhla jsem těm dvěma z opasku dýky a vrazila jim je do břicha. Ani ne za minutku zemřeli. Nepozorována jsem vstoupila do velkého prázdného sálu, kromě podstavce, kde bylo uloženo zelené dračí vejce. Nádhera! Rychle jsem popadla vejce, strčila ho do své brašny. Ty dvě dýky jsem také uschovala v tašce. Z nádherného pocitu mě vytrhl zvuk, jak někdo vtrhl do místnosti. V boku jsem ucítila bolest. Podívám se na svůj pravý bok, menší vrhací kudla tam je vražená. Když se kouknu směrem, odkud zbraň přiletěla, uvídím celkem očekávanou osobu. Murtagha. Připravím si myšlenku a nahromadím energii. „Pá, pá! Ať se už nikdy neuvidíme!“zakřičela jsem a teleportovala se.